Makrořasy - Seaweeds

Phaeophyceae (hnědé řasy)

Rhodophyceae (červené řasy)

Chlorophyceae (zelené řasy)

Zařazení

Popis a charakteristika

Organismy rostoucí se v litorálních oblastech, ke krmným účelům lze využívat pouze některé z nich.
Mořské řasy mají vysoce variabilní živinové složení, které se liší v závislosti na druhu, době sběru a lokalitě a vnějších podmínkách, jako je teplota vody, intenzita světla a koncentrace živin ve vodě.
Obecně jsou mořské řasy především zdrojem dusíkatých látek, jak bílkovinných, tak i nebílkovinných,
Mají i vysoký obsah minerálních látek (zejména chelátových mikrominerálů), kterých obsahují 10x až 20x více než běžné rostliny
Jsou bohaté na polynenasycené n-3 a n-6 mastné kyseliny (EPA, DHA, arachidonová).
Mořské řasy obsahují také řadu unikátních složitých sacharidů a polysacharidů s probiotickou aktivitou.

Možná rizika, antinutriční átky

Mořské řasy mají schopnost akumulovat v sobě těžké kovy (arsen), jód a další minerály - riziko otrav těžkými kovy nebo předávkování mineráliemi.

Využití ve výživě jednotlivých druhů a kategorii zvířat

Hnědé mořské řasy

Mezi nejznámější rody patří Ascophyllum, Laminaria, Saccharina, Macrocystis, Nereocystis a Sargassum.
Hnědé řasy mají spíše nižší obsah dusíkatých látek, který se pohybuje mezi 5 a 13 % v závislosti na druhu řasy a ročním období.
Buněčné stěny jsou složeny z celulózy a kyseliny alginové.
Hlavním zásobním sacharidem v hnědých řasách je laminarin.
Hnědé řasy jsou bohaté na minerální látky (14-35 % v sušině), zejména draslík, sodík a především jód (až 0,1 % v A. nodosum a 1,1 % v L. digitata).

Červené mořské řasy

Mají charakteristickou jasně růžovou barvu způsobenou biliproteinovými pigmenty (R-fykoerythrin a R-fykocyanin).
Mezi hlavní druhy patří Pyropia, Porphyra, Chondrus a Palmaria.
Červené řasy jsou bohaté na dusíkaté látky, jejichž obsah se běžně pohybuje mezi 10 a 29 % v sušině, ale u některých druhů může být 25-50 %.
Červené řasy jsou bohaté na některé minerální látky (Na, K, Cl) a v menší míře obsahují i Ca, Fe a Mg, obsahují ale omezené množství jódu (0,03-0,04 %).
Hlavní zásobní látkou je floridský škrob, polysacharid blízký škrobu, který neobsahuje amylózu.
Obsah tuku je nízký, pouze 0,3 až 3,8 % v sušině, ale má příznivý profil mastných kyselin, zejména vysoký podíl DHA a EPA.

Zelené řasy

Jsou typicky zelené barvy v důsledku přítomnosti chlorofylu v jejich chloroplastech a jsou běžné v oblastech mělkých vod s dostatkem světla.
Mezi hlavní rody patří Codium, Enteromorpha, Ulva, Chaetomorpha a Cladophora.
Jsou relativně bohaté na dusíkaté látky (20-25 % v sušině), při pěstování s aplikací dusíkatého hnojiva může obsah NL dosáhnout až 50 %.
Zelené řasy mají nízký obsah energie.

Přežvýkavci

Nutriční hodnota makrořas závisí na druhu a složení řas.
Zvířat je nutné adaptovat na jejich zařazení do krmné dávky, protože obsahují málo celulózy (asi 4 %), ale jsou bohaté na specifické polysacharidy (alginát, laminarin a fukoidan) a na mannitol.
V závislosti na druhu řas mohou být do krmné dávky pro přežvýkavce podávány v množství dosahujícího maximálně 30 %.

-Dojnice

Z mořských řas se ve výživě dojnic nejvíce uplatňuje hnědá mořská řasa Ascophyllum nodosum, která do krmné dávky zařazuje ve formě mouček popř. extraktů.
Obvykle se podává v nízkých koncentracích, většinou méně než 5 %, zčásti proto, že není příliš chutná a může snížit příjem sušiny, zčásti také proto, že její širší použití může limitovat např. příliš vysoký obsah minerálních látek nebo negativní vliv na zdraví a produkci zvířat.
Doposud totiž nebyl spolehlivě určen maximální možný podíl řas v krmné dávce dojnic.
V závislosti na druhu řas se skutečná stravitelnost sušiny pohybuje od 55,9 do 91,4 %.
Degradovatelnost NL v bachoru je ovlivněna druhem řasy a je v rozmezí 24 až 55 %.
Nejvyšší ruminální degradovatelnost byla zjištěna u kyseliny glutamové a nejnižší u histidinu a methioninu.
V řasách Laminaria a Mastocarpus jsou methionin, leucin, isoleucin, histidin a lysin chráněny proti bachorové degradaci.
Nejvyšší hodnoty stravitelnosti AK byly zjištěny u řas Porphyra (90,6 %) a Palmaria (84,3 %) a u zelených řas.
Přídavkem řas, které jsou přirozeně bohaté na jód, do krmné dávky dojnic můžeme podstatně zvýšit obsah jódu v mléce a to až v řádu stovek procent.
Moučka z A. nodosum a její extrakty zlepšují u přežvýkavců imunitu a antioxidační schopnosti
Krmivářské využití jiných mořských řas ve výživě dojnic je omezené.

Prasata

Ve výživě prasat se doporučuje mořské řasy předkládat v menší míře 5-6 % a jejich množství by rozhodně nemělo překročit 10 %.
Pro potenciální přínosy řas pro zdraví prasat a kvalitu masa se v současnosti přidávají jako přísady pouze v malém množství (1-2 %).
Podáváním mořských řas lze dosáhnout zvýšení koncentrace jódu ve vepřovém mase, organický jód v řasách jako Laminaria nebo Ascophyllum se snadno metabolizuje a ukládá ve svalovině prasete.
Bylo prokázáno, že mořské řasy a výtažky z nich mají probiotické účinky a posilují imunitní funkce prasat a jako jsou testovány jako náhražky antibiotik u prasat.

Drůbež

Ve výživě drůbeže se doporučuje mořské řasy předkládat v menší míře 5-6 % a jejich množství by rozhodně nemělo překročit 10 %
U drůbeže byly řasy použity ke zlepšení imunitního stavu zvířat, ke snížení mikrobiálního zatížení v zažívacím traktu a pro jejich příznivý vliv na kvalitu masa a vajec.
Kalcifikované červené mořské řasy jsou cenným zdrojem vápníku pro brojlery.
Zařazením 10 % Macrocystis pyrifera do krmné dávky nosnic dojde ke zvýšení obsahu n-3 mastných kyselin ve vejcích.
Přídavek zelené řasy Enteromorphae prolifera v množství 1-3 % zlepšil produkci a kvalitu vajec, zvýšil hmotnost vajec, tloušťku skořápky a barvu žloutku a snížil hladinu cholesterolu ve žloutku.

Králíci

Mořské řasy se ve výživě králíků využívají omezeně, max. 1,5 - 5 %.
Jako zdroj vápníku pro králíky lze použít zvápenatělé červené mořské řasy Lithothamnium.
Některé druhy (např. řasa Ascophyllum nodosum) se v žádném případě nedoporučují do KD přidávat (laminarin je pro králíky toxický).

Ryby

Mořské řasy jsou přirozenou potravou ryb.
Mohou být použity ke krmení ryb jako hlavní krmná složka (až do výše 100 % u některých druhů ryb) nebo jako krmný doplněk (méně než 10 % z krmné dávky).
Mohou se používat čerstvé nebo v podobě mouček (sušené a pomleté).
V množství 10 - 20 % mohou nahradit rybí moučku, aniž by byla ovlivněna užitkovost ryb.